(po)Mikulášský víkend

Publikováno 12. 12. 2012 | Autor: p/d

V sobotu proběhlo za krásného zimního počasí na zasněžené Holedné tradiční druhé předvánoční minisoustředění, zakončené setkáním s opravdovým Mikulášem a na loděnici pak vynikající slepičí polévkou od Plechů.
V neděli se několik málo zástupců našeho oddílu zúčastnilo jubilejního 50. ročníku běhu na Býčí skálu. Výsledky (pdf)

Příspěvek byl publikován v rubrice Novinky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře: (po)Mikulášský víkend

  1. Běh na Býčí skálu napsal:
    12. 12. 2012 (21:13)

    🙂 Z historie závodu podle slov pořadatele a jeho historického týmu:

    Kdo má hodně času, přečtěte si z loni objevených análů o historii tohoto běhu z pera pracovníka úseku historie sportu archeologického ústavu ČSAV Jana Nováka,CSc.:

    „Počátky běhu na Býčí skálu sahají do vzdálené minulosti a ač se to nezdá, ovlivnily i dějiny samého našeho národa.
    V prvním zdokumentovaném ročníku, který ale zdaleka nebyl prvním, vyhrál jistý malíř Jan Novák (pouhá shoda jmen!), který na oslavu vítězství ozdobil příslušnou jeskyni na obrátce malbami, které se zčásti dochovaly (podobizny soupeřů smyl čas, zůstaly momentky stáda, které je tehdy hnalo z Řečkovic po nynější trase).
    Po několika staletích se začaly běhu účastnit i ženy. Slavnou trojnásobnou vítězku Venuši Novákovou (pouhá shoda jmen) zvěčnil její strýc sochař Jindřich Novák (opět shoda jmen), soška vítězky se však ztratila a až nedávno byla nalezena u Pálavy a omylem zařazena do sbírek věstonického muzea.
    Dějiny šly dál – starořecké olympiády zde měly své pevné místo – probíhal tu běh maratonský, boj s býkem a někdy i s Mínotaurem, který jeskyni obýval.
    Praotec Čech přišel na Říp ve středu, to se všeobecně ví. Méně je známo, že sobotu předtím běžel i s Lechem a družinou Býčinu – proto už jim nezbylo sil k delšímu pochodu a místo u Rýna se usadili u Vltavy. (Tehdy byl Lech první, Čech třetí, mezi nimi se umístil básník J. Novák – zase shoda jmen).
    Cyril s Metodějem se vydali na Moravu přilákáni znamenitou pověstí běhu – Metoděj byl nejlépe třetí ze svých 12 účastí, Cyril dokonce jedenkrát vyhrál (863 n.l.).
    Dlouhá léta trénovali na trase křižáčtí rytíři, než se vydali dobývat svatou zem. Jan Žižka si zde o ostružinu vypíchl oko, ale protože by to nemohl prezentovat jako pracovní úraz, rychle se přesunul do nejbližší bitvy…dál to znáte.
    Napoleonská vojska prohnala své nepřátele celou třicítkou a pak je zdecimovala u Slavkova.
    To bylo před 197 lety. Poté sláva Býčiny poněkud vychladla, účast klesala a klesala, až se ustálila na několika stovkách nejvěrnějších.“

    Potud historik sportu Jan Novák, CSc. A tomu, kdo chce také vstoupit do dějin, nezbývá než v sobotu po deváté přijít k té Delvitě, zapsat se do startovní listiny a běžet a běžet a běžet…

  2. Zdenal napsal:
    13. 12. 2012 (11:02)

    momentka z občerstvovačky na Býčině

Komentáře nejsou povoleny.