Vivat Bolivia

Vivat Bolivia – toz takto stylove okomentoval nas guide Efra demonstrativni vybuch tri nalozi dynamitu na svazich kdysi extremne bohate hory Cerro Rico v Potosi, v nejakych cca 4400 mnm.
Vivat Bolivia – znelo nam v usich od nedele od brzkeho rana, kdy jsme se zacali presouvat z Bolivie opet smer na jih do Argentiny a nejdriv Katku a s par hodinovym zpozdenim i me prepadly ne zrovna male zaludecni problemy…

No ale davno predtim jsme si prohlidli karnevalove Sucre, coz znamenalo predevsim vylezt na kopec nad mestem, kde byl od toho rachotu trochu klid a kde po nas nikdo nehazel zadnou vodu.
Dalsi den jsme si zasli do kavarny na vybornou snidani a bo uz byla streda a Bolivijci uz museli do prace a do skoly, tak jim skoncil i ten mumraj a dalo se v klidu turistovat – tak jsme vyrazili do blizkeho lomu shlednout miliony let stare stopy ruznych druhu dinosauru a jinych pravekych oblud, objevili to tam pred 40 lety a teprve v roce 1994 jim doslo, vlastne spis nakym americkym, svycarskym a italskym vedcum doslo, co ze to tam maji za vzacnost – tak ted z toho maji turistickou atrakci.

No a pak jsme se vydali opet do vysin, do Potosi, kde jsme hned dalsi den vyrazili s agenturou do dolu. Exkurze zacala tak, ze nas odvezli do skladu, kde nam pujcili oblecky, holinky, helmy a svetla. Pak nas zavezli na hornicky (miners) market, kde jsme dostali prednasku co vse takovy miner ke sve praci potrebuje a vse si mohl koupit tady – rukavice, krumpac, lopatu, svetlo… a hlavne sladke napoje, koku a dynamit. A na chvile odpocinku po praci 96% (to neni preklep!) lihovinu. Dynamitovy komplet za 2 dolary na kazdem kramku, koka vsude… nakoupili jsme minerum dary (koku, dynamit a piti) a vyrazili za nima do stoly.

Toz to byl slusny narez – vstup do stoly byl celkem na pohodu, ja se svoji prumernou vyskou jsem jen obcas musel uhnout hlavou, abych se neprastil, co nasledovalo potom se tezko lici, to se musi zazit, jedna anglicanka z nasi grupy to vzdala po 100 metrech, pro klaustrofobiky tahle exkurze fakt neni. Plazivky, kdy se nedalo lezt ani po ctyrech, plno prachu, jakysi smradlavy jedovaty plyny, brutalni vedro – a to vse v one nadmorske vysce, prijet tam z doliny a jit na tuhle exkurzi, tak asi zhebnem, nastesti uz jsme byli dost aklimatizovani.. No takhle jsme tam lezli a ocumovali horniky asi 2,5 hodiny a ta radost, kdyz jsme zase videli svetlo a nadechli se cerstvyho vzduchu, Katka cely odpoledne pak uz jen chroptela

Prace je to tam dost drsna, ale bohuzel moc jinych pracovnich prilezitosti v Potosi nemaji, tak jim nic jinyho nezbyva, pracuji tam uz 14ti, 15ti leti kluci, coz je sice nezakonny, ale kdo to tu kontroluje, ze… A umiraji hodne brzo na ruzny hnusny nemoci z toho svinstva. Zakladni pracovni nastroj je dynamit, krumpac, lopata a vozik na kterej nalozi 2 tuny horniny, kterou pak slozite dostavaji ven, kde ji prodaji zpracovatelskym firmam, ktery pak z toho dostavaji stribro, zinek a olovo(?). Techto mineralu je tam tak 10 – 20 %, zbytek je hlusina.
Za tunu hornici dostanou tak 200 – 300 Bs a 30 horniku vytezi denne tak 10 tun, takze za den utrzi tak 300 USD, coz je 10 USD na jednoho a to jsou v Bolivii fakt slusny prachy – bohuzel ale jeste musi zaplatit dane statu, neco stoji dynamit, doprava horniny, koka… no zustane jim kazdymu tak 5 USD za 10-12 hodin driny denne, nekdy delaji i dyl – docela peklo.. Jo kdyz tu kdysi tezili Spanele, tak tezili 80 – 90 % stribra, ted je to naopak..

Dalsi nase cesta vedla do Tupizy, kde jsme stravili prijemny den na trhu a odpoledni vyjizdce na konich, po 4 hodinach jsme meli dost a stehna jsou citit jeste ted Nase upozorneni, ze jsme na tom nikdy nesedeli asi hned pustili z hlavy – tady se zatahne a jede to doprava, takto doleva, takto se to zastavi a takto rozjede. Prechod z chuze do klusu a zpet byl v pohode, kdyz mi ale pri cvalu zacala trochu vypadavat pohorka ze trmenu, tak mi moc do smichu nebylo – zato kluci bolivijsti, ti meli srandy plno z gringos. Jinak ale parada, kanony, skaly, jak na divokym zapade.

No a dalsi den uz jsme se presunuli ve 4(!) rano hnusnym, smradlavym, preplnenym busem k argentinske hranici, tu zdarne prekrocili a pak zaclo nase zdravotni martyrium, noc na pondeli byla krusna, ale vypada to, ze uz je to za nama, dnesni snidane uz byla dobra a tak jsme za posledni 2 dny rosku usetrili za jidlo. Za vcerejsek si do denicku napisu: lezim, spim, s… (kakam) nebo pozoruju pomalu se otacejici vetrak pod stropem. Vivat Bolivia a dvakrat Vivat civilizaci Zitra valime na vodopady Iguazu.

Pro madasport.com a tbm.cz napsal DS
Salta, Argentina