obcas kouknu z okna, kde se do bile nadhery snasi dalsi vlocky snehu. Ano, toto je posledni online, ktery uz ale neni online z Jizni Ameriky, ale ze zasnezeneho Brna… Tak se jeste z tvrde reality naposledy prenesme o 12000 km jinam na jizni polokouli…
Pote co jsme se v Salte nastesti uz za jeden den zbavili tech silenych strevnich problemu jsme se jen lehce prosli po meste a vyjeli lanovkou na vyhlidkovy kopec. Dalsi den jsme pak nastoupili do pekneho busu argentinskeho typu, ktery nam po tech bolivijskych pripadal jako superluxus a po jednom prestupu a nejakych cca 24 hodinach jizdy jsme vystoupili v Puerto Iguazu, mestecku rozkladajicim se u soutoku reky Parana s rekou Iguazu, u Brazilskych a Paraguayskych hranic – a hlavne blizko svetoznamych „velkych vod Iguazu“, jak mistni vodopady nazvali v jedne ze svych knih Zikmund s Hanzelkou.
Puerto Iguazu je takova normalni argentinska dira, nejzajimavejsi byly 38 C vysoke teploty, 100 % vlhkost, cervena hlina a prales, chuze byla dost obtizna a mozna pouze s lahvi vody, ktera vzdy velmi rychle zteplala v takrka nepitelnou brecku. O to vetsi pozitek pak byl si v tomhle podnebi treba skocit do bazenu, ktery jsme meli v ramci hostelu k dispozici.
Ale kvuli bazenum jsme sem neprijeli, takze hned dalsi den jsme vyrazili na ty „velke vody“ – a ty byly opravdu velke a DD. Argentinci si pro sebe uzmuli vetsi cast parku a vodopadu (cca 80%), Brazilcum zbyl jen druhy breh hlavniho koryta a tedy i pulka toho nejvetsiho a nejuzasnejsiho vodopadu, ktery se, jak jinak, jmenuje „Dablovo hrdlo“. Takze jsme z Argentinske strany, zespodu, zvrchu, z lodicek, z ostrova.. nejdriv okukovali ty „mensi“ desitky vodopadu a na zaver se vlackem a po lavkach presunuli primo k one jame lvove dablove. Opet tezko popisovat, snad jen ze pohled na ritici se masy vody byl omracujici a hypnotizujici…
Dalsi den jsme se v tom vedru vydali nakouknout jak se zije v Brazilii (busem za pul hodinky), zhodnotit ze to tam je nejaky cistejsi a upravenejsi, zase se prekutalet zpet do Argentiny, nastoupit do dalsiho luxus busu, kde pred veceri se podavala whiska a po veceri sampano a dalsi rano vylezt v Buenos Aires, kde bylo prijemnych a nyni uz pro nas pohodovych 31 C. Taky autobusove nadrazi v BA, ktere na nas po priletu pusobilo strasne chaoticky, spinave a desive se nam najednou zdalo pekne, upravene a proste normalni, inu trochu se nam ta meritka posunula 
Nasledovalo ubytko a prochazka nedelnim mestem po jeho slavnych nejsirsich ulicich, luxusnich tridach a taky umeleckych ctvrti plnych umelcu a trhovcu az po chudinskou cast La Boca s nadhernou ulickou Caminito, kde taky hraje jeden slavny fotbalovy klub – Boca Juniors, vecer se chystal zapas, ale ten jsme vypustili.
V pondeli pak uz jen vstat, utratit posledni pesa a obycejnym linkovym busem behem dvou hodin odjet na letiste – Rim – trochu zpozdeni – odlet smer na Viden – 20 min krouzeni kdesi pred Vidni – trosku drsnejsi prulet snehovymi mraky a pristani do snehove vichrice ve Vidni. A tam uz nas cekalo auto a koblizky a odvoz domu a vecere a vykladani a taky dalsi den prace… a podobne radovanky.
Posledni kamen mi spadl ze srdce, kdyz se cela ta hromada fotek bez problemu zkopirovala z databanky do pocitace a pokud sem jeste treba nekdy zavitate, tak slibuju, ze nejake ty fotky tu taky najdete – ale vybrat jich jen par, bude zatracene tezka (ale prijemna) prace Diky za pozornost, snad jsme vas tu moc nenudili.
Pro madasport.com a tbm.cz
Katka a David, Brno
