Tajékozodási MTBO fútó

Úderem letošní silvestrovské půlnoci uplyne sedmnáct let od chvíle, kdy se od mého rodného státu oddělily horní Uhry. Tedy od doby, kdy jsem nevěřil předpovědi skeptiků, že mí vnuci už se vůbec nedomluví maďarsky.
A je to tady.
Do Veszprému u Blatenského jezera jsem jel bez pasu a bez peněz. Jen s občankou, Helou, její kreditkou, Štěpánem a Marťou (posledně jmenovaní budou mít zmíněných sedmnáct příští rok).
Nezabrali na nic. A že jsem slovy neskrblil:
Figyelem, tilos, Miklos, zárva, rendörség, kijárat, bejárat, köszönöm, tessík, orgován, elsö, másik, harmadik, ťava, egy, kettö, három, négy, smädný, férfi, nöi, maškrtný, harminc, kilencven egy, Székesfehérvár, Györ, Zalaegerszeg, Kesthely, Prešpurk, Nagykanizsa.
Jediné co věděli, že forint je osmihaléř.
Ale i to platilo právě jen o uplynulém víkendu.