Motýlek

Při závodech s hromadným startem se pro zvýšení jejich regulérnosti používají rozdělovací metody: Pro štafety je to farsta, pro jednotlivce motýlek. Teoreticky je motýlek také farsta, ovšem trať celé štafety běží jeden člověk. Na rozdíl od farsty je motýlek v mapě vidět. Přes jednu kontrolu se jde třikrát, nebo přes dvě dvakrát. Jeden motýlek rozděluje závodní pole na dvě části, dva motýlci na čtyři části, tři motýlci na osm a tak dále. Varianty se liší pořadím kontrol, jak v zákresu trati, tak samozřejmě v popisu kontrol. Tolik teorie.

Při nedělní zimní lize nebyl start hromadný, ale startovní interval velmi krátký, půlminutový. Kousek za startem čekal proto na závodníky motýlek. Startovalo se ze dvou startovních koridorů. V celou minutu z jednoho, v půlce minuty z druhého. Popisy nebyly na mapě, jak bývá u rozdělovacích metod obvyklé, ale v jedné z kójí příslušného koridoru. Jeden lstivý lišák oklamal startéry, uzmul popis předem a v klidu, bez zbytečné nervozity, si ho vložil do popisníku. Pak jsem ovšem, blbec stará, vlezl do koridoru opačného. V lese šlo vše jako po drátkách přes první a druhou alias pátou kontrolu až po kontrolu třetí, která měla jiný kód.
Trvalo mi patnáct minut, než jsem to vyřešil. A protože mi kondiciogram hlásil kritický den na sinusoidě intelektu, nezbylo mi, než se vrátit na start, vrátit do správného šochtlíku sudý popis, vyzvednout lichý, umístit ho v klidu do popisníku a na soukromo odstartovat do závodu znovu. Největším vítězstvím toho dne pro mne bylo, že jsem, na rozdíl od sedmnácti jiných (děkuji za opravu, Ivo) závod nediskl.
Doporučuji Zeldovi použít při závodě s fintou. K tomu ještě rada: Během závodu a týden po něm nechodit závodníkům na oči. Každý spravedlivý soud by totiž jeho vraha, či vrahy, osvobodil.