Hromniční trápení

se konalo jako obvykle v Blansku. Šlo o městský sprint, ale délkou překonalo, pro nás veterány, jarní oblastní klasiku. Kosové se vrátili k po léta obvyklé účasti. Kromě velké vzdálenosti od Brna se na tom zřejmě podepsaly pololetní prázdniny.
Pořadatelé z Radioklubu Blansko akci rozhodně neodbyli. S výjimkou loňského mistrovství ČR ve Znojmě jsem neběžel zajímavější sprint. A také jsem získal další zkušenost, kdy se i při sprintu kouknout do popisů.
Na sedmičku jsem suverénně nabíhal na roh plotu a už z dálky viděl, že žádnou kontrolu nevidím. Sprint je závodem bleskových rozhodnutí:
Ještě než jsem odběhl bez oražení od evidentně zcizené kontroly, koukl jsem do popisů. Kamenná jáma. Najít v ní zanořený stojánek byla otázka vteřiny. Škoda těch prováhaných předchozích.
To na čtrnáctku už léta vím, že u silné černé čáry na popisu sakra záleží. Hlavně na sloupci, upřesňujícím světovou stranu. Od včerejška mám doplnění: Je-li za silnou černou čarou bodový objekt, zamiř na obíhačku rovnou. A ne až po dvaceti metrech. Vůbec při tom nemá smysl studovat, z které strany kamínku je stojánek zapíchnutý. Tipujete-li, že ze severní, máte samozřejmě pravdu. Ani toho nejslušnějšího stavitele by nic jiného nenapadlo.